Dogmatika/Charizmy a dary: Rozdiel medzi revíziami
Smazaný obsah Přidaný obsah
Riadok 39:
==Dar rozlišovania==
Duša musí názoru duchovného vodcu ( spovedníka ) dávať prednosť pred mienkou samého Boha, lebo len vtedy bude chránená pred KLAMOM A VYBOČENÍM Z CESTY. Duša, ktorá by nepodrobila tieto vnuknutia prísnej kontrole Cirkvi, čiže duchovnému vodcovi, dáva tým najavo, že ju vedie nedobrý duch.
Satan chce len to, aby sa duša, túžiaca po svätosti, viedla sama, a vtedy je nemožné aby ju dosiahla !
Sv. Ján z Kríža spomína 6 nevýhod zjavení pre duchovný život: duša sa menej dáva viesť vierou a viac sa spolieha na svoje sily, menej sa pridržiava neviditeľného sveta, nepraktizuje úplné zriekanie, je v nebezpečenstve, že bude lipnúť na Božích daroch, stráca milosti, ktoré by jej Boh dal, keby sa riadila len vierou, vystavuje sa nebezpečenstvu, že ju oklame a zvedie zlý duch. Sv. Ján z Kríža - životopis (duchovná neútecha )
Svätá Faustína - ako Boh udeľuje vnuknutia
Druhy súkromných zjavení
Home
Druhy súkromných zjavení
Svätá Faustína ako Boh udeľuje vnuknutia
15 prisľúbení Panny Márie tým , čo sa modlia rúženec
Rozoznávanie duchov 1
Rozoznávanie duchov 2
Exorcizmus
Satan z Ilfurtu
Životy svätých
O pekle sv. Alfonz
Bozky, objatia, sex
'''Praktické pravidla k posudzovaniu zjavenia'''
zdroj : Autor: Jean Gerson - Překlad: Miloš Voplakal
Jean Charlier Gerson (1362-1428), zvaný Doctor christianissimus, byl jeden z největších teologů své doby. Z knihy: Der Wiederschein des Lichtes, vyd. G.Rovira, Kevelaer 1984 ( alebo z knihy o postoji k súkromným zjaveniam - Štefan Senčík SJ )
Svätý Augustín : „ Ak vidíš zázrak, najprv zisti, či pochádza od diabla, alebo od Boha “
1. Osobní zjevení, u nichž nemáme jisté údaje o jejich původu, nesmí být až na další přijímána až do smrti dotyčné osoby.
2. Osobní zjevení, u nichž nemáme jisté údaje o jejich původu, nesmí být až na další přijímána, nejsou-li předem prozkoumána všechna jednání, výroky a spisy dotyčné osoby až do její smrti.
3. Pravá zjevení mohou být s jistotou rozlišena od falešných pouze na základě šetření, zaměřeného na konkrétní případ.
4. Jestliže osoba, která má zjevení, sama o nich pochybuje nebo se obává, že byla oklamána ďáblem, nemůže být pravost zjevení rozeznána druhými bez jistých údajů o jejich původu.
5. Zjevení, která se odchylují od zásad a obvyklých způsobů božské moudrosti, nesmějí být připisována Bohu.
6. Odchyluje-li se způsob zjevení od zákonů lidské rozvážlivosti, oč více musí odporovat zákonům božské moudrosti!
7. Je třeba odmítnout zjevení osoby, která z pyšné zvědavosti, touhy po slávě nebo naději na svatost žádá neobyčejná zjevení. Rozezná se to podle následujících znaků: osoba se domnívá, že je takových zjevení hodna, těší se slávou vznikající při vyprávění o těchto zjeveních a mluví o nich bez zvláštní nutnosti.
8. Nemohou být přijata zjevení osobě, která nevykazuje znaky trvalé pokory, jako např. odmítání chvály, mlčení, kromě případu nutnosti, a jednání odpovídajícího pokoře.
9. Nejsou-li zjevení užitečná a osoba je dosud začátečníkem v duchovních věcech, je třeba zjevení považovat za falešná.
10. Nemohou být přijata zjevení osobám, u nichž se setkává tvrdošíjné trvání na vlastním úsudku s indiskrecí o vlastních zvyklostech v postech a bdění.
11. Zjevení, v nichž bystří teologové objeví skryté rozpory s Písmem, musí být pravděpodobně odmítnuta.
12. Ani nadšená láska k Bohu není neklamným znamením, že zjevení, jímž je působena, pochází od Boha.
13. I osoba, která už měla pravá zjevení, může být podruhé klamána.
14. Jistotu o pravosti zjevení lze získat nadpřirozeným světlem.
15. Ani zjevení uznaná církví nemusí být eo ipso prosta každého klamu.
16. Zjevení, která se vztahují k pravdám víry a nemohou být nezávisle na Písmu a tradici prohlášena za pravá, musí být nejprve odmítnuta jako podezřelá nebo nenáležející k víře.
17. Zjevení, která se vztahují k pravdám víry a zavádějí nový způsob řeči nebo pojmy neužívané církevními učiteli, nemohou být přijata.
18. Zjevení ženám, které se předem domnívají, že mají svou naukou vést církevní představitele a kleriky a poučovat je jako učitelky, mají být jakoby z úřední povinnosti považována za velmi podezřelá a proto jako pochybná odmítnuta.
19. I když zjevení souhlasí se společnou naukou teologů, musí být taková zjevení odmítnuta, neobsahují-li nic, co by přinášelo větší užitek.
20. Zjevení, která obsahují pochybný smysl, který nemůže být jednoznačně vyložen a může vést ke zlému, nemohou být vykládána příznivě a musí být odmítnuta.
21. U osob, které kdysi měly pravá božská zjevení, není znalost spočívající na zkoumání neklamným znamením, že vidění je skutečně božské.
22. Pro schválení nebo odmítnutí zjevení není důkazem jediný znak, nýbrž jen společný výskyt několika.
23. Často se vyskytující zjevení, v nichž není obsaženo ani nic mimořádného,ani nic, co se učí v Písmu a jiných knihách, nepocházejí od Boha, nýbrž od ďábla nebo z fantazie
VIAC
[[Prakticke_pravidla_k_posuzovaniu_zjavenia|http://rozlisovanieduchov.ic.cz/Prakticke_pravidla_k_posuzovaniu_zjavenia.htm]]
| |||